Tobogan / 34. týden 2021

Léto pomalu končí a sluníčko je nám čím dál tím vzácnější. O co více ale klesá venkovní teplota, o to více stoupá pracovní tempo. Ať už v případě finalizací semestrálního kurzu Digitální nákupní tým, který si letos odbyde svou premiéru a přeji mu jako ex divadelník spoustu repríz a spokojenost všem. Když už si něco vyžaduje takovou přípravu, musí to ale dopadnout dobře. eBF je oproti kurzu již věc známá a dalo by se říci zaběhlá, nicméně i ten si zasluhuje plnou pozornost a nesmí se nic podcenit, třebaže to bude menší než před dvěma léty. Věřme společně, že už bude situace s pandemií na podzim natolik klidná, že si tu prezenční účast užijeme všichni. Velký dík tedy v tomto ohledu patří pátému týmu, který za to za odměnu dostal od IT odělení, konkrétně od Jirky Špalka a Lukyho Zbránka, dárek v podobě dekabelizace a debordelizace v kanclu. Již se nebude zakopávat a každý kabel dostal své unikátní místo. Dá se předpokládat, že od tohoto týdne to v kancelářích opět začne hučet jako v úlu, protože velká spousta kolegů se bude vracet z dovolených s doufejme plnými zásobníky zážitků, které dostanou prostor v dalších dílech Toboganu. Kdo se ale prozatím nevrací a dovolenou si dosytosti užívá jen pan šéf a paní Janička. Ta byla zachycena, při smlouvání o ceně na Záhřebské tržnici takzvaně postaru - FOTO. Obchodníci by měli logicky pozornit, jelikož se zde vyloženě nabízí prostor k digitalizaci obchodního procesu. Ale nebuďme urputní. Ono klasické ustní vyjednávání má občas také něco do sebe, ale digi je digi 🙂

V divadle platilo pravidlo, že děti a zvířata na jeviště nepatří. To už naštěstí neplatí a když není jiná možnost, proč děti nevzít do práce, aby viděli, co jejich tatínek Jirka Špalek vlastně dělá. Po čtrnácti denní dovolené měl tento počin hned několik výhod. Krom výše zmíněného si děti podle jeho slov alespoň zvyknou na režim, který je čeká. Škola. Těšíte se rodičové? Další měsíc na nás čeká velká věc. ISO certifikace. Držme palec. Bude to další posun směrem vpřed, Držme palce! Koukám, že se jsem se nějak rozepsal a začínám překračovat snesitelný počet písmen. Nemohu ale jinak. Říkají vám něco taková čisla? 101, 8, 1000, 29, 34, 5707, 5670? Ne není to sportka, ale naprosto nadlidský výkon Lukáše Zbránka zahalený do poetického názvu Beskydská sedmička. Co přesně tato čísla znamenají? Něčeho se pevně chyťte! Jedná se o přechod Beskyd z Třince do Frenštátu. Celkem 101km! 8 vrcholů, které převyšují nadmořskou výšku 1000m! Výsledný čas - 29 hodin a 34 minut. Jen to píši, dostávám křeč do lýtek. Zbývající dvě čísla už jen označují míru převýšení. Fotky zde - FOTO, FOTO, a FOTO a vzdušný dík Lukášově drahé polovičce, že ho v pořádku dostala domů. Zda to bylo na zádech nebo dvoukolákem už se historie neptá, Smekám před takovým výkonem. Závěrem už jen zmíním, Janičku Lančovou a její výlet na sever Polska a to až k moři. Tvrdí, že do něj vlezla a omrzliny neutrpěla. Uf. Hledali jste někdy jehlu v kupce sena? Jde to ztuha. Ale najít jantar na písečné pláži se s tímto úkonem dá docela vážně srovnat. Nalezený jantar pak poputoval jako dárek naší Sofi, která si od zítřka bude užívat Bulharsko. Slunce přeje Michal.