Jak správně pojmenovat své první dojmy?


Jak správně pojmenovat své první dojmy?

Nabízí se jednoduchá inspirace a to už v samotném názvu blogu. Je to tobogán! Prozatím se chystám nastoupit na svou první a tuším, že neskutečnou jízdu. Ano, tobogány nejezdí vzhůru, a když už, tak jen na malou chvíli, aby vás malinko přibrzdily, dovolily se nadechnout a zase vás v plné rychlosti spustit do doslova neznámých vod. To asi nezní příliš optimisticky, ale když si vzpomenu na jednu svou skutečnou jízdu tobogánem, označeným výrazně černou barvou, dle náročnosti sjezdu, kdy černá je nejvíc nebezpečná a jen pro ty ostřílené, naděje přece jen svítá.

Proč?

Nevím, na co přesně nasedám, ale již sedím pevně a jsem rozhodnut, že to prostě zkusím. Je to přece výzva. Kdo se výzvy bojí, neobstojí. Stačí se v podstatě jen odrazit.

Ona zmíněná skutečná jízda probíhala asi takto. Prakticky celá trasa tubusu byla zaslepena a zbavena okolního světla. Což jsem netušil. Slyšel jsem jen křik a nadávky těch, kteří nasedli přede mnou. Jede se tedy téměř v úplné tmě. Jen sem tam se mihlo denní světlo, aby se za vteřinu zase setmělo a následoval téměř volný pád. To trvalo několik šílených vteřin a pak obří cákanec v příjezdovém bazénku vše ukončil.

Tlukot srdce se zvolnil a nahromaděný adrenalin se začal pozvolna ztrácet. Následovala, světe div se, radost. Zvládnul jsem první jízdu a té další už se nemusím bát. I když budu tápat ve tmě a občas se spustím volným pádem, musím to vydržet, ba co víc, začnu si to užívat, protože odměnou za to je fantastický pocit a radost.

Od prvního usednutí do židle PROEBIZU, tedy na pomyslný začátek jízdy, tuším, že první svezení bude ve tmě a to občasné problikávající světlo bude zářit od kolegů, kteří se mi snaží všemožně pomoci.

Dole se v tom pak pěkně vykoupu, ale tak to prostě musí být. Za minutu jsem totiž zpátky nahoře a připraven na další jízdu. Tentokrát již s malým úsměvem a především s obrovskou chutí.

Těším se!

Michal

Back to Top