Tobogan / blog

Vše se pomalu vrací do normálu. Zahrádky zahájily novou sezónu ve velkém stylu a i přesto, že byla otvírací doba jen do 20 h, praskaly ve švech. Pravda je, že Ostrava je velmi specifický kraj, takže v některých oblastech musela policie ještě po půlnoci rozhánět nerozlučné davy. Karanténní období byla zatěžkávací zkouška pro mnohé z nás a respekt pro všechny, kteří se nezhroutili a přizpůsobili se možnostem vzniklé situace. Určitě by stáli za zmínku hrdinové našeho ostravského soukromého divadla Mír – Tři tygři, kteří dokázali rozesmát národ i před prázdným hledištěm. Další parta ostravských umělců nafotila kalendář s baletkami z Itálie a Španělska, který měl být uměleckým vyjádřením naděje a poděkování všem, kteří v těžkých chvílích pomáhali. Kdo se pozastaví nad tím, k čemu kalendář v červnu, použila bych hlášku jednoho z tygrů, aspoň na něho nemusíte čekat až do silvestra 🙂

A tady začíná příběh pondělního křtu kalendáře, který proběhl v rámci on-line streamu Tří tygrů, který byl vážně skvělý, oslava, večírek, emoce, radost, až do čtvrtku, kdy zazmatkovala hygiena a poplašnou zprávou rozhodila všechny účastníky, minimálně na několik hodin. Konec dobrý, všechno dobré. Tobogan již píšu zase zdravá a v plné síle a omlouvám se panu řediteli za čtvrteční dobrodružství. Nezapomenutelný týden měla také moje kamarádka ze Zlína, která se rozhodla se svým přítelem strávit noc na horách pod širákem, a dopadlo to tragicky, protože ho kousla liška do hlavy. Kluci u nás v práci jsou horalové a začali se hned sázet, jestli tomu dají kámoška a její týpek ještě jednu šanci, tentokráte třeba v helmě.:) Závěr patří našemu chorvatskému Igorovi, který je živým důkazem toho, že dobří lidé mohou najít domov všude. V pátek slavil narozeniny a popravdě jsem oněměla, když jsem dorazila na oslavu, kde gratulanti zabrali téměř celou zahrádku a díky Igorovi jsem se zase potkala s lidmi, které už jsem dlouho neviděla. Život je moc fajn :-). Celý týden má pršet štěstí, tak si to užívejte 🙂 ZuzKa

V seriálu Ostravské stopy vzpomíná dramaturg folkové přehlídky Milan Kaplan

Martin Jiroušek, spolupracovník MF DNES

Festival Folkový kolotoč patří k událostem, které ve své době významně zapsaly Ostravu do mapy populární hudby. Přestože toto město bývá často dáváno do souvislosti s klišé ocelového srdce či líhně rockové a metalové hudby, nejinak to bylo i s jinými žánry. U zrodu Folkových kolotočů stál jako dramaturg a organizátor Milan Kaplan, který nyní připravuje retrospektivní publikaci k tomuto fenoménu.

Vše začalo v sedmdesátých letech a hlavní příčinou byla podle Kaplana odlišnost Ostravy jako takové. „Ostrava je jiná a navždy to tak bude. Naši předkové to dlouho měli do Vídně blíž než do Prahy a to hodně vztahů ovlivnilo. Ostrava byla divoká – nový svět, území, na kterém se smísilo hodně národností. Mně osobně se v ní líbí, žije se mi tu dobře. Mám zde hodně přátel, je tu příjemně,“ charakterizuje město Milan Kaplan.

První Folkový kolotoč zazářil už na jaře 1976 v kulturním domě v Porubě. „Konali jsme se pravidelně tři dny posledního víkendu v březnu, a to od roku 1976 do roku 1984. Osm ročníků v Ostravě a devátý v Břeclavi,“ připomíná Kaplan. To byl zásadní zlom, protože pak už přišel jenom zákaz a festivalový zázrak padl. „Poslední ročník jsme plánovali rovněž v Ostravě, jenže po nátlaku jsme to zrušili. Nikdy jsem se nedopátral, kdo za tím stál. Akce už byla povolená, už se málem začaly prodávat vstupenky. Pak mi ředitelka kulturního domu řekla, že akce nebude a tečka. Oficiálně byl pořadatelem kulturní dům a tedy ona. Posunuli jsme termín a přesunuli akci na jižní Moravu.“

Festival objevil mnoho pozdějších hvězd, mimo jiné nastartoval kariéru ikon folkové scény, jako je Jaromír Nohavica.

Ostravsko a Morava ukázaly, že právě ony jsou líhní talentů. „Prosadit se z Ostravy nebo Frýdku-Místku je těžší. První liga se hraje vždycky v hlavním městě. A když to chcete zvládnout odjinud, máte to horší a dražší. V případě písničkářů je to tak, že většina těch nejlepších má kořeny na Moravě. Počítejte se mnou: Kryl, Nohavica, Redl, Dobeš, Janoušek, Hutka, Streichl, Fiala, Fojtík, Žamboch, Souček nebo dnes už zapomenutí Petr Lutka a Jirka Tvrz. Asi se mi nevybavili všichni, ale snad mi bude odpuštěno,“ říká dramaturg. „Nejde ani o to, jestli jsi rocker, nebo písničkář, musíš mít schopnost vyprávět. Třeba butovský Radek Pastrňák je písničkářská hvězda,“ vysvětluje Kaplan.

„Písničkář musí mít dar přimět lidi, aby naslouchali, věřili, prožívali s ním, bez ohledu na to, jestli je za ním kapela, nebo tam na scéně stojí sám.“

Folkové kolotoče svým způsobem vznikaly na koleně, z hlubokého nadšení pro věc. „Bylo to nedokonalé, ale plné nadšení a kamarádství. Je dobré si připomenout v současnosti špatně pochopitelnou věc – nebyly telefony, notebooky, tablety, nebyl Facebook, Google a dopisy se psaly ručně. Jo a meziměstské hovory se řešily značným dílem na poště,“ popisuje dramaturg tehdejší organizační poměry.

Nešlo přitom jen o Folkové kolotoče, ale také o už dříve založené Divadélko Opera, které vzniklo kolem roku 1972. „Tehdy k tomu přispěla souhra okolností. Jedni chtěli hrát před publikem, druzí na tu muziku chtěli někam chodit. Jedna z členek toho nadšeneckého týmu přinesla informaci, že je volný sál loutkového divadla v bývalém kulturním domě Bytostavu, a já měl odvahu, možná spíš drzost, organizovat. A hned jsme ‚hráli‘ každé úterý. Ze začátku to bylo víc trampské jeviště a s každým dalším koncertem se to posouvalo. Ten pohyb se děl v našich hlavách. V té mojí to křuplo, když jsem zažil koncert Třešňáka za zády s Kormanem a Gadžorem,“ líčí vznik a život této komorní scény její zakladatel Milan Kaplan. Skoro pokaždé bylo vyprodáno, kolem 120 lístků.

Přestože se Folkové kolotoče posléze dostaly do hledáčku Státní bezpečnosti, tato malá scéna za normalizace nikomu nevadila. „Taky nám asi nahrálo, že jsme scénu pojmenovali Divadélko Opera. Schvalovatelé řešili jiné divné věci a nemohli ani tušit, že inspirací názvu byla nejslavnější americká country scéna. Taky jsme zneužili situace, kdy místní svazáci dělali velké a nekompromisní nábory a my nabídli, že si založíme vlastní organizaci, která se ovšem bude starat jen o muziku v Opeře. Tím pádem jsme měli razítko, pokladnu a porubský obvodní výbor svazáků mohl vykazovat díky nám vážně bohatou činnost,“ povídá Kaplan. „Obě strany respektovaly status quo a fungovali jsme až do okamžiku, kdy se jedna z návštěvnic doma pochlubila s nahrávkou. Pak nám zrušili scénu a my zas chvíli nato rozpustili organizaci.“

Od prvních krůčků Opery až po konec Folkového kolotoče to trvalo třináct let. Nejúžasnější přitom byl prý poslední ročník, mimoostravský. „Byl vytlačený do Břeclavi. A nutno říct, že byl o třídu až dvě úžasnější. Možná se do toho promítá skutečnost, že v tom břeclavském ‚kolotoči‘ už byl vzdor, navíc jsme ho konečně žánrově otevřeli a přibylo rockerů, jazzmanů a folkloru.

Břeclav a její straničtí velitelé ale další ročník nechtěli. „A my už další město nehledali. Nebyl na to čas ani peníze. Břeclav se nás začala bát a ta ostravská sounáležitost nám chyběla. Kolotoč podle nás patřil Ostravě,“ dodává dramaturg.

Milan Kaplan

Dramaturg, organizátor, promotér, vyhledávač talentů a organizátor moravské písničkářské a folkové scény se narodil 5. března 1951 v Ostravě. Začínal jako programový pracovník ostravských kulturních středisek, později byl technikem v Československém rozhlasu Ostrava. Tam byl zároveň autorem a spíkrem mnoha hudebních pořadů. Odtud v druhé polovině osmdesátých let přešel do pozice vedoucího porubského hudebního klubu DELTA. Nejpodstatnější jsou jeho projekty, které řešil mimo své pracovní úvazky. Prvním bylo takzvané Divadélko Opera (1972). Nejvýrazněji na sebe upozornil jako dramaturg a organizátor někdejšího ostravského hudebního festivalu Folkový kolotoč. V sedmdesátých a osmdesátých letech silně ovlivnil českou a moravskou písničkářskou scénu. Mimo jiné napomohl startu hudební kariéry Jaromíra Nohavici, Pavla Dobeše, Karla Plíhala, Josefa Streichla a dalších. Od roku 2009 pořádá pravidelně písničkářský minifestival Malá Ostrava, kterým provází jako moderátor večera.

Zdroj: Mladá fronta DNES, sobota 16. 5.

Vítám všechny pravidelné i náhodné čtenáře. Nouzový stav se nám uvolňuje a podle toho to vypadá i u nás ve firmě. Lidé se postupně vrací ke svým stolům a někteří vypadají, že se na to těšili už nějakou tu dobu. Přece jenom delší období částečné, či úplné izolace může člověka dosti poznamenat. Já jsem si například oblíbil Cous Cous, což je u někoho, kdo je schopný si jako přílohu ke krvavému steaku dát druhý steak, poměrně neobvyklé. Zahrádky jsou již taktéž otevřené a podle toho to na nich taky vypadá. Některé doslova praskají ve švech - FOTO. Pro ty, kteří stále zůstávají doma se svými dětmi i pro ostatní, v jejichž blízkosti se děti pravidelně pohybují, mám radu. Až Vám neteře nabídnou, že vám ukážou pár roztomilých kočiček, ujistěte se nejdříve, že nemají k dispozici knihu 1000 koček – FOTO, jelikož roztomilé jsou tam skoro všechny. Po dvou hodinách, asi na straně 478, jsem zažíval rozporuplné pocity a nevěděl jsem, zdali se mám radovat, že jsem skoro v půlce, nebo plakat, že mě ještě půlka čeká. Nakonec však měly holky jasno. Do nového domečku chtějí hned 50 finalistek. To aby bratr postavil dům ještě jeden.

Co se dětí týče, měli jsme menší rodinou oslavu. Vzhledem k tomu, že naše rodina se za posledních pár let docela rozrostla, pobíhalo okolo 7 dětí v rozmezí 2-6 let. Potíž nastala ve chvíli, kdy jsem vyhlásil hru na schovávanou. Bohužel jsem nečekal, že někteří znají v domě každé skryté zákoutí a i přes mou usilovnou snahu, jsem některé z nich nemohl najít. Už jsem začal dokonce přemýšlet, jak ostatním oznámím, že jsem jim pár dětí poztrácel. Nakonec jsem naštěstí všechny dohledal, což pro mě byla upřímně docela úleva. V neposlední řadě musím zmínit Radka, jenž strávil druhou polovinu týdne v Jeseníkách, kde si po náročných výstupech a výletech udělali s kamarády zaslouženou pánskou jízdu – FOTO a FOTO. Všem přeji příjemný start do nového týdne. JC

Vítám všechny čtenáře u dalšího vydání Tobogánu. Pro nás NARovské byl týden ve znamení návratů do kanceláří po 7 týdnech homeofficů. Bylo pěkné vidět, že jsme se na sebe těšili. Týden byl zkrácený o pátek, tak jsme se od pondělí potkávali na jedné poradě za druhou. Moravský tým měl dokonce první schůzku s klientem! SK tým plánuje online tréninky a prezentace. Ve čtvrtek pan ředitel vyhlásil „malý pátek“. Tak jsme se po obědě rozutekli vstříc prodlouženému víkendu. Hlásili pěkné počasí, což byl další důvod k radosti. I maličkosti jako volné odpoledne a sluníčko nad hlavou nám teď vykouzlí úsměv na rtech 🙂 Spousta z nás (čtěte ti, kteří mají děti) podává pravidelné reporty ještě z domova. Danka hlásí, že už doma blbne a neví, co s roupama. Adélce tak holky vymalovaly pokoj. Na oslavu pátečního Dne vítězství holky vyrazily na grilovanou klobásu do Landek parku. S plným břichem Danka zkusila ještě jízdu na pennyboardu. Přežila, a tak jsme rádi, že se i s Dankou brzy shledáme. FOTO.

Jirka Špalek a kluci využili páteční volný den k bike tripu. FOTO. Igor během kolojízdy dokonce zvládal i HR podporu. FOTO. Lukáš Vyskočil z domova hlásí, že už má za sebou týden půstu. Jsme rádi, že se nepořádají žádné běžecké závody, a tak tentokrát kolaps nehrozí. Jelikož nejí, má čas na spousty dalších věcí. Jezdí s rodinou na kole, nebo pořádá jarní úklidy. FOTO. Neznámý vandal jim v Těškovicích pomaloval vrata. FOTO. Viník byl ale záhy dopaden. FOTO. Zuzka jela na víkend na Vysočinu. Říká, že je to tak malebná část naší země, že se na léto v tuzemsku moc těší. FOTO, FOTO. My jsme využili prodloužený víkend k procházkám a grilování dobrého jídla. Mějte úspěšný týden, Bája.

Nejdůležitější událostí minulého týdne byl z mého pohledu vzájemný slib, že se v pondělí potkáme v práci. Tedy jen ti, co můžou, abychom naplnili Dančiny epidemiologické pokyny. Část ani nezakrývala, že se těší. Takhle nás na závěr zvěčnili Honzové. Viz úvodní FOTO. Naše kočky (na fotce s Janou je František Kocourek) možná budou litovat, že karanténa končí. Stalo se z nás pohodlné vybavení domu. FOTO. Mediálně atraktivnější byla honička sladkého koťátka špinavého od hoven u Galuszků po baráku. V karanténě jsou tam dva dospělí, dvě malé děti, dvě britské kočky a čtyři koťata. Jedno z koťat se zašlo podívat, jak to vypadá, když má malá Maja průjem. Podařilo se mu dostat a vykoupat v záchodové míse a vyškrábat se z ní. Hned potom bylo hlavní postavou skvělé schovky a honičky po novém domě. (Tohle vypadá jako námět na pěkný film). Z možností dát sem fotku mokrého kotěte, ze kterého něco kape anebo suchého mazlíčka, jsem radši sáhl po dvojce. FOTO.

Gáborky byly zkontrolovat své zvířectvo. Pro objektiv pózovala Adél. FOTO. U Igora a Izy (I&I) byla o víkendu narovská návštěva, slovenský Martin a Matěj s dámou. Národnostně to bylo Slovensko, Chorvatsko, Polsko a Česko. Iza udělala polské pirohy a sklidila uznání. FOTO. Přišel dotazník o životě v karanténě. Snažil jsem se ho vyplnit poctivě. FOTO. m